V sérii takto nazvaných příspěvků bych rád postupně probíral nedostatky českého překladu Římského misálu.
Vůbec si nemyslím, že tento překlad je špatný. Naopak, domnívám se, že na rozdíl od jiných mně známých překladů (např. slovenského, nemluvě o nedávno nahrazeném překladu anglickém) jde o dílo značných literárních kvalit. Překladatelům se zdařilo vytvořit moderní „posvátný“ registr českého jazyka, který nezní strojeně, ale ani banálně. Dbali na rétorickou krásu a rytmus liturgické promluvy, a to někdy i za cenu sotva postřehnutelné odchylky od spisovné normy (všimli jste si někdy jakoby ledabyle hovorového tvaru „můžem“ ve frázi „smíme stát před tebou a můžem ti sloužit“ na jednom z nejexponovanějších míst mešní liturgie? Překladatelé zde zjevně záměrně a uvážlivě – ač netvrdím, že v posledku obhajitelně (k tomu snad někdy příště) – obětovali spisovnost rytmickému hledisku). Zkrátka, český překlad misálu rozhodně nevznikl na koleně, jedná se o promyšlené a stylově jednotné dílo, které zaslouží respekt.
Přesto mám za to, že obsahuje některé vážné nedostatky. Jak je patrné z výše řečeného, nejedná se vesměs o nějaké chyby z nekompetence či překladové neuměltelství. Právě naopak: jde obvykle o případy, kdy se překladatel cítí natolik pevný v kramflecích, že se rozhodne vylepšovat či dokonce opravovat latinskou předlohu – jinými slovy, jde o případy záměrné překladatelské svévole, ať už motivované jakkoli vznešenými cíli.
Mám pochopení pro neumětelství: člověk zkrátka dělá, co může. Pro svévoli v liturgii ovšem – ani za mák. Jsem přesvědčen o tom, že bude-li jednou český překlad misálu revidován – a on revidován být musí, neboť opravu snad nejkřiklavější z těchto svévolností v mnoha národních překladech, totiž „překlad“ latinského „de multis“ ve formuli proměňování slovy „za všechny“, nařídil sám papež Benedikt XVI. – tedy bude-li překlad revidován, tyto zcela zbytečné chyby – žalostné to pomníčky lidské pýchy – by měly být odstraněny.
Z výše uvedeného je patrné, že revize překladu, kterou si představuji ve svých naivně idealistických snech, by neprobíhala pomocí buldozeru a následného rozvržení zbrusu nového díla na zelené louce. Naopak: mělo by jít o velmi konzervativní, chirurgicky přesné a minimalistické zásahy do současného překladu, které budou respektovat charakter celku a v zájmu tohoto celku napraví ony trčící svévolnosti.
Příště tedy už konkrétně.
Žádné komentáře
Vložit komentář